04. 11. 2008
Cyklista v Belgii
Jan Fikáček - 17:46 | [Category: cyklistika] | permalink
Vlámy a Valony, tedy dohromady Belgičany, spojují tak 4 věci, které dopomáhají k tomu, aby se Belgie, přes veškeré spory mezi nimi, nerozdělila. Jsou to Brusel, král Albert, nejlepší pivo na světě (jako výraz konzumnosti jejich života, ke kterému by se mohly přidat mušle a hranolky) a cyklistika. O tom posledním bych se rád trochu zmínil.
Výrazem nerozlučné cyklistické jednoty Vlámů a Valonů byl ve své době Eddy Merckx, který z cyklistických závodů vyhrál, co se dalo (5x Tour de France, 2x Giro, mistrovství světa) a který stále patří mezi nejlepší cyklisty všech dob. Mluvil totiž jak vlámsky, tak francouzsky a proto ho milovala celá země. Ještě dnes, když někdo vypadá "závodnicky" a jede rychle na kole, může zaslechnout jak na něj školní děti volají Eddy. I když v poslední době se tohle jméno nahrazuje jménem Tom, což je jméno nedávného mistra světa, Toma Boonena.
Když ale přijede český cyklista do Belgie, nezajímá ho tak ani, jak na něj budou volat místní školáci, jako spíš to, kam se vydat na nějaký ten cyklovýlet, kde sehnat cyklistickou mapu a co případně udělat, aby se na své projížďce vyhnul problémům, nedej bože nějaké kolizi.
Tak tedy z hlediska cyklistického je Belgie skoro zemí zaslíbenou, protože tady můžeme najít velké množství cyklistických stezek, to je cest a cestiček, které jsou zcela odděleny od motoristického provozu. Lepší z tohoto pohledu je dle mé praktické zkušenosti už jen Holandsko, kde cyklostezky bývají nejčastěji z hladkého asfaltu a ne z betonových kvádrů nebo podobně ne příliš kvalitního povrchu jako je tomu povětšinou v Belgii. Holandsko má také síť navazujících stezek, zatímco v Belgii se zejména kolem Bruselu setkáte často s cyklostezkou dlouhou jen pár kilometrů, která na žádnou další nenavazuje. Belgie, stejně jako Holandsko, je zemí cyklisticky zaslíbenou pro svojí "placatost". V Bruggách se např. jezdí na kole houfně a pořád, a to i když prší.
V Belgii můžete koupit několik typů cykloturistických map. Jestli vám stačí měřítko 1 : 100 000, což je ale už spíš automapa, můžete si koupit cyklomapy firmy Geocart. Seženete je například v supermarketu Colruyt a mají tu výhodu, že když si koupíte všechny za cca 80 Euro celkem, máte pokrytou celou Belgii. Na této adrese najdete ke koupi jinou sadu cyklomap, která je v měřítku 1 : 50 000 a pokrývá i sever Francie. Musíte se ale na stránce orientovat ve vlámštině. Jestli se ve vlámštině dokonce cítíte silní, můžete si tady najít libovolnou cyklostezku i s charakteristikou. Jestli vám tom stále není dost, zde je odkaz, kde najdete další sady map, ale já vlastním i pár kousků z dalších dvou sad cyklomap s měřítkem 1 : 25 000 a 1 : 50 000.
No, a pro ty, co jsou z Bruselu, mám tip nejen na speciální mapu, ale zejména na speciální místo na cyklovýlety. Je to bruselský les La Foret de Soignes, kde můžete ujet i 100 km, aniž se na nějaké místo dostanete 2x. Tento největší bruselský lesopark na mapě nelze přehlédnout a můžete jím projet bez setkání s auty od Bois de Cambre až do Tervuerenu nebo skoro do Waterloo, nebo můžete objevit moc pěkný zámeček La Hulpe na dalším konci tohoto lesa.
Zámek La Hulpe
Protože La Foret de Soignes je propleten opravdu množstvím i malých cestiček, z nichž některé jsou jen pro koně či jen pro lidi, nebo zase jen pro cyklisty či pro všechny najednou, je dobré si koupit podrobnější mapu než 1 : 50 000. Jako nejlepší se jeví mapa 1 : 20 000, kterou vydal Institut géographique national, v jehož prodejně v Abbaye de la Cambre 13 v Bruselu si tuhle mapu můžete koupit. Stránky tohoto institutu www.ngi.be nabízejí ale mapy Belgie ve všech možných měřítcích a také ve formátu GPS, což je na kole k nezaplacení, máte-li cyklo-GPS.
Mapa La Foret de Soignes
Takže už bychom nějak asi věděli, kam že to na kole máme vyrazit na výlet, a kterými cestičkami by to bylo nejlepší, ale doporučuji navíc také základní znalosti o tom, jak se na kole v Belgii pohybovat. Ano, je pravda že Belgičané motoristé jsou k cyklistům většinou ohleduplní a dávají jim často přednost, i když nemusí, ale Belgičané za volantem jsou také proslulí svým jezdeckým "uměním" a s klidem vás přehlédnou tam, kde vás určitě musí vidět, jak doufáte. A tak si člověk říká, že skazky o tom, že si před jistou dobou Belgičané kupovali řidičáky v trafice, nemusí být jen pomluvy.
Když už se tedy vydáte na kole po městě (a nemusí to být zrovna Brusel), zkuste si nacházet ve městě postranní uličky (v Bruselu jsou dokonce městské cyklotrasy), projíždějte parky, pokud to jde a nebojte se vjet i na chodník, čímž Belgičana moc nepřekvapíte. Když jste ale mezi auty, rozhodně si udělejte svůj prostor a to i třeba na kruhovém objezdu Schuman uprostřed Bruselu. Kupodivu když nejedete ustrašeně u okraje, tak jedete bezpečněji, protože vás řidiči lépe vidí a více respektují. A nezapomeňte dopředu a zcela jasně dát najevo svůj záměr odbočit. Dokonce existuje půldenní školení (nebo spíš praktické cvičení) Evropské komise na téma Jak přežít na kole v Bruselu, které je zábavné a prakticky si tam vyzkoušíte, o čem tady jen teoretizuju. Pracovníci EK se na toto školení mohou snadno přihlásit přes systém Syslog.
Když vjedete někam na cestu nebo dokonce vyhrazenou cyklostezku mezi kola, lidi a koně (ano, ono se holt Belgičanům stává, že stezka jen pro kola přímo láká chodce a koně, když je přece pěkně upravená), tak si na ně s dostatečným předstihem zacinkejte. Jinak je totiž možné, ba časté, že se čtyři lidé roztáhnou přes cestu 3 metry širokou a vy nemáte kudy projet, i když je cesta určená i pro kola. K tomuto účelu doporučuji zakoupit vlámský zvonek, který je černý, malý a nedělá tak ostudu i když máte kolo za 2000 Euro (jednou jsem ho viděl už i na kole profesionála), a na jehož jediné cinknutí Belgičané slyší snad nejlépe.
Obecně v Belgii platí, že se nikdo moc o cyklostezky nestará. Některé jsou dobré, některé zanedbané, některé se vyspravují v podstatě pískem, což je až nebezpečné, jedete-li rychleji, a nejednou je to zbytečné vyhazování peněz, protože cesta byla před "vylepšením" lepší než po něm. To je typické třeba právě pro La Foret de Soignes. Snad proto se toleruje, že kola jezdí i tam, kde by jezdit neměla a já rozhodně neváhám jet cestičkou jen pro pěší nebo jen pro koně, jsou-li v podstatně lepším stavu než cyklostezka. Ale když potkám právoplatného uživatele dotyčné cesty, chovám se obzvláště ohleduplně a u cest pro koně nejednou zastavím a nechám koně projet. Je na místě neváhat, i když nejde jen o cestu pro koně, a dát jezdci zvukové znamení včas, protože dle mé zkušenosti snad čím pomaleji koně předjedete, tím spolehlivě se splaší.
Přes všechny potenciální komplikace jsou některé cyklo-úseky v Belgii opravdovou lahůdkou. Je jí například trasa Bruggy-Damme, která vede po úzké rovné a hladké asfaltové cestičce kolem kanálu a kde se na jednom místě můžete vlastnoručně přepravit na druhou stranu kanálu i s kolem (v Bruggách si snadno půjčíte kola pro tuto cestu). Nebo jedna pasáž ve La Foret de Soignes směrem na Waterloo, kde najdete hladkou lesní cestičky s několika protisměrnými zatáčkami za sebou, jejichž průjezd třicítkou je technická lahůdka - není to příliš technicky náročné, ale je to opravdu zábavné. Ale o tom možná někdy příště.
Jan Fikáček
fikacek(sabaka)inmail.cz .
Výrazem nerozlučné cyklistické jednoty Vlámů a Valonů byl ve své době Eddy Merckx, který z cyklistických závodů vyhrál, co se dalo (5x Tour de France, 2x Giro, mistrovství světa) a který stále patří mezi nejlepší cyklisty všech dob. Mluvil totiž jak vlámsky, tak francouzsky a proto ho milovala celá země. Ještě dnes, když někdo vypadá "závodnicky" a jede rychle na kole, může zaslechnout jak na něj školní děti volají Eddy. I když v poslední době se tohle jméno nahrazuje jménem Tom, což je jméno nedávného mistra světa, Toma Boonena.
Když ale přijede český cyklista do Belgie, nezajímá ho tak ani, jak na něj budou volat místní školáci, jako spíš to, kam se vydat na nějaký ten cyklovýlet, kde sehnat cyklistickou mapu a co případně udělat, aby se na své projížďce vyhnul problémům, nedej bože nějaké kolizi.
Tak tedy z hlediska cyklistického je Belgie skoro zemí zaslíbenou, protože tady můžeme najít velké množství cyklistických stezek, to je cest a cestiček, které jsou zcela odděleny od motoristického provozu. Lepší z tohoto pohledu je dle mé praktické zkušenosti už jen Holandsko, kde cyklostezky bývají nejčastěji z hladkého asfaltu a ne z betonových kvádrů nebo podobně ne příliš kvalitního povrchu jako je tomu povětšinou v Belgii. Holandsko má také síť navazujících stezek, zatímco v Belgii se zejména kolem Bruselu setkáte často s cyklostezkou dlouhou jen pár kilometrů, která na žádnou další nenavazuje. Belgie, stejně jako Holandsko, je zemí cyklisticky zaslíbenou pro svojí "placatost". V Bruggách se např. jezdí na kole houfně a pořád, a to i když prší.
V Belgii můžete koupit několik typů cykloturistických map. Jestli vám stačí měřítko 1 : 100 000, což je ale už spíš automapa, můžete si koupit cyklomapy firmy Geocart. Seženete je například v supermarketu Colruyt a mají tu výhodu, že když si koupíte všechny za cca 80 Euro celkem, máte pokrytou celou Belgii. Na této adrese najdete ke koupi jinou sadu cyklomap, která je v měřítku 1 : 50 000 a pokrývá i sever Francie. Musíte se ale na stránce orientovat ve vlámštině. Jestli se ve vlámštině dokonce cítíte silní, můžete si tady najít libovolnou cyklostezku i s charakteristikou. Jestli vám tom stále není dost, zde je odkaz, kde najdete další sady map, ale já vlastním i pár kousků z dalších dvou sad cyklomap s měřítkem 1 : 25 000 a 1 : 50 000.
No, a pro ty, co jsou z Bruselu, mám tip nejen na speciální mapu, ale zejména na speciální místo na cyklovýlety. Je to bruselský les La Foret de Soignes, kde můžete ujet i 100 km, aniž se na nějaké místo dostanete 2x. Tento největší bruselský lesopark na mapě nelze přehlédnout a můžete jím projet bez setkání s auty od Bois de Cambre až do Tervuerenu nebo skoro do Waterloo, nebo můžete objevit moc pěkný zámeček La Hulpe na dalším konci tohoto lesa.
Zámek La Hulpe
Protože La Foret de Soignes je propleten opravdu množstvím i malých cestiček, z nichž některé jsou jen pro koně či jen pro lidi, nebo zase jen pro cyklisty či pro všechny najednou, je dobré si koupit podrobnější mapu než 1 : 50 000. Jako nejlepší se jeví mapa 1 : 20 000, kterou vydal Institut géographique national, v jehož prodejně v Abbaye de la Cambre 13 v Bruselu si tuhle mapu můžete koupit. Stránky tohoto institutu www.ngi.be nabízejí ale mapy Belgie ve všech možných měřítcích a také ve formátu GPS, což je na kole k nezaplacení, máte-li cyklo-GPS.
Mapa La Foret de Soignes
Takže už bychom nějak asi věděli, kam že to na kole máme vyrazit na výlet, a kterými cestičkami by to bylo nejlepší, ale doporučuji navíc také základní znalosti o tom, jak se na kole v Belgii pohybovat. Ano, je pravda že Belgičané motoristé jsou k cyklistům většinou ohleduplní a dávají jim často přednost, i když nemusí, ale Belgičané za volantem jsou také proslulí svým jezdeckým "uměním" a s klidem vás přehlédnou tam, kde vás určitě musí vidět, jak doufáte. A tak si člověk říká, že skazky o tom, že si před jistou dobou Belgičané kupovali řidičáky v trafice, nemusí být jen pomluvy.
Když už se tedy vydáte na kole po městě (a nemusí to být zrovna Brusel), zkuste si nacházet ve městě postranní uličky (v Bruselu jsou dokonce městské cyklotrasy), projíždějte parky, pokud to jde a nebojte se vjet i na chodník, čímž Belgičana moc nepřekvapíte. Když jste ale mezi auty, rozhodně si udělejte svůj prostor a to i třeba na kruhovém objezdu Schuman uprostřed Bruselu. Kupodivu když nejedete ustrašeně u okraje, tak jedete bezpečněji, protože vás řidiči lépe vidí a více respektují. A nezapomeňte dopředu a zcela jasně dát najevo svůj záměr odbočit. Dokonce existuje půldenní školení (nebo spíš praktické cvičení) Evropské komise na téma Jak přežít na kole v Bruselu, které je zábavné a prakticky si tam vyzkoušíte, o čem tady jen teoretizuju. Pracovníci EK se na toto školení mohou snadno přihlásit přes systém Syslog.
Když vjedete někam na cestu nebo dokonce vyhrazenou cyklostezku mezi kola, lidi a koně (ano, ono se holt Belgičanům stává, že stezka jen pro kola přímo láká chodce a koně, když je přece pěkně upravená), tak si na ně s dostatečným předstihem zacinkejte. Jinak je totiž možné, ba časté, že se čtyři lidé roztáhnou přes cestu 3 metry širokou a vy nemáte kudy projet, i když je cesta určená i pro kola. K tomuto účelu doporučuji zakoupit vlámský zvonek, který je černý, malý a nedělá tak ostudu i když máte kolo za 2000 Euro (jednou jsem ho viděl už i na kole profesionála), a na jehož jediné cinknutí Belgičané slyší snad nejlépe.
Obecně v Belgii platí, že se nikdo moc o cyklostezky nestará. Některé jsou dobré, některé zanedbané, některé se vyspravují v podstatě pískem, což je až nebezpečné, jedete-li rychleji, a nejednou je to zbytečné vyhazování peněz, protože cesta byla před "vylepšením" lepší než po něm. To je typické třeba právě pro La Foret de Soignes. Snad proto se toleruje, že kola jezdí i tam, kde by jezdit neměla a já rozhodně neváhám jet cestičkou jen pro pěší nebo jen pro koně, jsou-li v podstatně lepším stavu než cyklostezka. Ale když potkám právoplatného uživatele dotyčné cesty, chovám se obzvláště ohleduplně a u cest pro koně nejednou zastavím a nechám koně projet. Je na místě neváhat, i když nejde jen o cestu pro koně, a dát jezdci zvukové znamení včas, protože dle mé zkušenosti snad čím pomaleji koně předjedete, tím spolehlivě se splaší.
Přes všechny potenciální komplikace jsou některé cyklo-úseky v Belgii opravdovou lahůdkou. Je jí například trasa Bruggy-Damme, která vede po úzké rovné a hladké asfaltové cestičce kolem kanálu a kde se na jednom místě můžete vlastnoručně přepravit na druhou stranu kanálu i s kolem (v Bruggách si snadno půjčíte kola pro tuto cestu). Nebo jedna pasáž ve La Foret de Soignes směrem na Waterloo, kde najdete hladkou lesní cestičky s několika protisměrnými zatáčkami za sebou, jejichž průjezd třicítkou je technická lahůdka - není to příliš technicky náročné, ale je to opravdu zábavné. Ale o tom možná někdy příště.
Jan Fikáček
fikacek(sabaka)inmail.cz .
Předcházející: Screensaver z mých výkladovek
Následující: Kontakt