My blog

This is my forst blog

Antisemitismus?

05. 05. 2009 23:12

Co je antisemitismus? Když pravděpodobně někteří zástupci židovské komunity strhali fotografie fašistů střílejicí Židy, fotografie to jednoho kontroverzního polského "umělce", začal jsem se ptát, proč je tento autor označován za antisemitu. Dlužno ale dodat, že tito fašisté ale měli na rukávech místo svastiky židovské hvězdy, což mělo naznačovat, že dnes se Židé k Palestincům chovají tak, jak se fašisté za druhé světové války chovali k Židům. Pochopitelně je to paralela přehnaná, protože Židé dnes Palestince nevraždí po miliónech, ale... Pěkný vztak k Židům není určitě hlavní morální princip, leda tak pro Židy samé. Pak ale vyjadřuje egoismus a ne spravedlnost. Normální člověk se pak musí ptát nejdříve po spravedlnosti. Až teprve druhotným kritériem může být vztah k Židům. Když fašisti ničili Evropu, nikoho nenapadlo přesmýšlet, jestli se fašistům potažmo Němcům nekřivdí jako určité skupině. Otázka tedy zní, co je to spravedlnost. Nikdo nebude pochybovat snad o tom, že holokaust byl svinstvo největších rozměrů. Opravňuje to snad Židy k výjimkám z morálních principů? Existuje nějaký mravní či právní princip, podle kterého by ten, komu jest ublíženo, měl nějaké výsadní morální postavení, kromě napravení křivd a jiní by ho měli poslouchat? Asi ne. A jestli mají být křivdy napraveny, musí je splatit agresor, tedy v tomto případě Němci a neměl by to odnést národ v daném konfliktu zcela nezúčastněný. Židé vždy byli dost originální, ale také dost.... bezohlední. Stačí se podívat do historie a ptát se, proč tolik pogromů. Proč jiný národ není tak pronásledován? Důvod je prostý: je to odlišnost Židů, jejich vysoké schopnosti, ale také snaha po dominanci, kterou tady jen náznakem předvedli zničením dotyčné výstavy. Židé například nemají co dělat v Izraeli - není to jejich země. V 19. století jich tam bylo 17 tisíc, a pak tu zemi politicky a ekonomicky neregulérně anektovali, bez souhlasů místních - je to v podstatě okupace. Ano, na tom se podílela OSN, Anglie a další velmoci svou bezzásadovou a arogantní politikou přehlížející místní populaci, ale židovská agresivita byla jednou z hlavních příčin. Ano, měli tam před 2000 lety kořeny, ale to není dost dobrý důvod. Je to teď jako kdyby k vám někdo přišel na návštěvu, že chce vidět barák, ve kterém se narodil a pak tam s vámi zůstal bez vašeho souhlasu, a začal řídit běh domácnosti, a kdybyste se snažili na něj zvolat policii, křičel by, že je to jeho dům, a že mu ostatní ubližují, a že máte proti němu neoprávněné výhrady. Ano, Židé si za války vytrpěli svoje, ale to je nijak neopravňuje k agresivitě vůči Palestincům. Je docela zřejmé, že Hitler svým agresivním postupem vůči nim v nich naindukoval další agresivitu. Obávám se tak, že se částečně dnes stávají duchovními potomky Hitlera spíše než pokračovateli Kristova učení lásky. Ono už ve starém zákoně je ale patrná určitá agresivita v podobě chápání Izraelitů jako "vyvoleného národa", což je dost silná paralela k vyvolené árisjké rase. Pan "umělec" je asi cvok, ale zasáhl do černého: Židé v Izraeli jsou dnes do určité míry psychologickými potomky fašistů. Ono si stačí prostudovat dějiny židovského národa z pera pravověrných Židů, aby se človcěk dočetl, jak se chlubí, že vlastně oni vynalezli terorismus. A úžasně výstižná mi přišla reakce jednoho židovského pilota, po jedné z prvních válek, kterou vyhráli proti Egyptu. Prohlásil: "To máte za ten holokaust.", přičemž si jaksi nevšiml, že nebojovali proti fašistickému Německu, ale proti Egyptu. Ano, Židé jsou úžasný národ. Někde jsem četl, že 70% nositelů Nobelovy ceny pochází z tohoto národa. Mnohdy lidi prostě až rozčilují svými vysokými schopnostmi, ale to se jim nedá vyčítat. Chovají se odlišně, proti čemuž tajy nelze nic mít, a odlišnost je naopak přínosná. Ale i pro ně platí morální zákony, které sami formulovali v Novém zákoně. A možná pro ně proto platí 2x tolik. Z hlediska těchto morálních zákonů je nejen požadavek Palestinců na vlastní stát a odpor proti Izraeli legitimní a není antisemitismem. A nemění na tom nic odsouzeníhodné teroristické akce Palestinců. Ono teď si asi obě strany nemají moc co vyčítat. Rozdíl je ale v tom, kdo celou tuto agresi začal a to bylo Židé po roce 1945. Když uvidíte rvačku dvou kluků, budete si myslet, že jsou oba stejní rváči. Když se pak ale dovíte, že jeden bránil druhému například v útoku na dívku, vaše chápání se velmi změní a jen jeden bude agresor. Ten druhý bude v právu, i když se jinak chová třeba někdy nevhodně, nemá tak dobré známky ve škole apod. A poznámku nakonec: jak Židé tak Palestinci jsou vlastně arabské etnikum.

Kontakt

04. 11. 2008 20:27

Kontakt na mě je fikacek(sabaka)inmail.cz .

Cyklista v Belgii

04. 11. 2008 17:46

Vlámy a Valony, tedy dohromady Belgičany, spojují tak 4 věci, které dopomáhají k tomu, aby se Belgie, přes veškeré spory mezi nimi, nerozdělila. Jsou to Brusel, král Albert, nejlepší pivo na světě (jako výraz konzumnosti jejich života, ke kterému by se mohly přidat mušle a hranolky) a cyklistika. O tom posledním bych se rád trochu zmínil. Výrazem nerozlučné cyklistické jednoty Vlámů a Valonů byl ve své době Eddy Merckx, který z cyklistických závodů vyhrál, co se dalo (5x Tour de France, 2x Giro, mistrovství světa) a který stále patří mezi nejlepší cyklisty všech dob. Mluvil totiž jak vlámsky, tak francouzsky a proto ho milovala celá země. Ještě dnes, když někdo vypadá "závodnicky" a jede rychle na kole, může zaslechnout jak na něj školní děti volají Eddy. I když v poslední době se tohle jméno nahrazuje jménem Tom, což je jméno nedávného mistra světa, Toma Boonena. Když ale přijede český cyklista do Belgie, nezajímá ho tak ani, jak na něj budou volat místní školáci, jako spíš to, kam se vydat na nějaký ten cyklovýlet, kde sehnat cyklistickou mapu a co případně udělat, aby se na své projížďce vyhnul problémům, nedej bože nějaké kolizi. Tak tedy z hlediska cyklistického je Belgie skoro zemí zaslíbenou, protože tady můžeme najít velké množství cyklistických stezek, to je cest a cestiček, které jsou zcela odděleny od motoristického provozu. Lepší z tohoto pohledu je dle mé praktické zkušenosti už jen Holandsko, kde cyklostezky bývají nejčastěji z hladkého asfaltu a ne z betonových kvádrů nebo podobně ne příliš kvalitního povrchu jako je tomu povětšinou v Belgii. Holandsko má také síť navazujících stezek, zatímco v Belgii se zejména kolem Bruselu setkáte často s cyklostezkou dlouhou jen pár kilometrů, která na žádnou další nenavazuje. Belgie, stejně jako Holandsko, je zemí cyklisticky zaslíbenou pro svojí "placatost". V Bruggách se např. jezdí na kole houfně a pořád, a to i když prší. V Belgii můžete koupit několik typů cykloturistických map. Jestli vám stačí měřítko 1 : 100 000, což je ale už spíš automapa, můžete si koupit cyklomapy firmy Geocart. Seženete je například v supermarketu Colruyt a mají tu výhodu, že když si koupíte všechny za cca 80 Euro celkem, máte pokrytou celou Belgii. Na této adrese najdete ke koupi jinou sadu cyklomap, která je v měřítku 1 : 50 000 a pokrývá i sever Francie. Musíte se ale na stránce orientovat ve vlámštině. Jestli se ve vlámštině dokonce cítíte silní, můžete si tady najít libovolnou cyklostezku i s charakteristikou. Jestli vám tom stále není dost, zde je odkaz, kde najdete další sady map, ale já vlastním i pár kousků z dalších dvou sad cyklomap s měřítkem 1 : 25 000 a 1 : 50 000. No, a pro ty, co jsou z Bruselu, mám tip nejen na speciální mapu, ale zejména na speciální místo na cyklovýlety. Je to bruselský les La Foret de Soignes, kde můžete ujet i 100 km, aniž se na nějaké místo dostanete 2x. Tento největší bruselský lesopark na mapě nelze přehlédnout a můžete jím projet bez setkání s auty od Bois de Cambre až do Tervuerenu nebo skoro do Waterloo, nebo můžete objevit moc pěkný zámeček La Hulpe na dalším konci tohoto lesa.

Zámek La Hulpe Protože La Foret de Soignes je propleten opravdu množstvím i malých cestiček, z nichž některé jsou jen pro koně či jen pro lidi, nebo zase jen pro cyklisty či pro všechny najednou, je dobré si koupit podrobnější mapu než 1 : 50 000. Jako nejlepší se jeví mapa 1 : 20 000, kterou vydal Institut géographique national, v jehož prodejně v Abbaye de la Cambre 13 v Bruselu si tuhle mapu můžete koupit. Stránky tohoto institutu www.ngi.be nabízejí ale mapy Belgie ve všech možných měřítcích a také ve formátu GPS, což je na kole k nezaplacení, máte-li cyklo-GPS.

Mapa La Foret de Soignes Takže už bychom nějak asi věděli, kam že to na kole máme vyrazit na výlet, a kterými cestičkami by to bylo nejlepší, ale doporučuji navíc také základní znalosti o tom, jak se na kole v Belgii pohybovat. Ano, je pravda že Belgičané motoristé jsou k cyklistům většinou ohleduplní a dávají jim často přednost, i když nemusí, ale Belgičané za volantem jsou také proslulí svým jezdeckým "uměním" a s klidem vás přehlédnou tam, kde vás určitě musí vidět, jak doufáte. A tak si člověk říká, že skazky o tom, že si před jistou dobou Belgičané kupovali řidičáky v trafice, nemusí být jen pomluvy. Když už se tedy vydáte na kole po městě (a nemusí to být zrovna Brusel), zkuste si nacházet ve městě postranní uličky (v Bruselu jsou dokonce městské cyklotrasy), projíždějte parky, pokud to jde a nebojte se vjet i na chodník, čímž Belgičana moc nepřekvapíte. Když jste ale mezi auty, rozhodně si udělejte svůj prostor a to i třeba na kruhovém objezdu Schuman uprostřed Bruselu. Kupodivu když nejedete ustrašeně u okraje, tak jedete bezpečněji, protože vás řidiči lépe vidí a více respektují. A nezapomeňte dopředu a zcela jasně dát najevo svůj záměr odbočit. Dokonce existuje půldenní školení (nebo spíš praktické cvičení) Evropské komise na téma Jak přežít na kole v Bruselu, které je zábavné a prakticky si tam vyzkoušíte, o čem tady jen teoretizuju. Pracovníci EK se na toto školení mohou snadno přihlásit přes systém Syslog. Když vjedete někam na cestu nebo dokonce vyhrazenou cyklostezku mezi kola, lidi a koně (ano, ono se holt Belgičanům stává, že stezka jen pro kola přímo láká chodce a koně, když je přece pěkně upravená), tak si na ně s dostatečným předstihem zacinkejte. Jinak je totiž možné, ba časté, že se čtyři lidé roztáhnou přes cestu 3 metry širokou a vy nemáte kudy projet, i když je cesta určená i pro kola. K tomuto účelu doporučuji zakoupit vlámský zvonek, který je černý, malý a nedělá tak ostudu i když máte kolo za 2000 Euro (jednou jsem ho viděl už i na kole profesionála), a na jehož jediné cinknutí Belgičané slyší snad nejlépe. Obecně v Belgii platí, že se nikdo moc o cyklostezky nestará. Některé jsou dobré, některé zanedbané, některé se vyspravují v podstatě pískem, což je až nebezpečné, jedete-li rychleji, a nejednou je to zbytečné vyhazování peněz, protože cesta byla před "vylepšením" lepší než po něm. To je typické třeba právě pro La Foret de Soignes. Snad proto se toleruje, že kola jezdí i tam, kde by jezdit neměla a já rozhodně neváhám jet cestičkou jen pro pěší nebo jen pro koně, jsou-li v podstatně lepším stavu než cyklostezka. Ale když potkám právoplatného uživatele dotyčné cesty, chovám se obzvláště ohleduplně a u cest pro koně nejednou zastavím a nechám koně projet. Je na místě neváhat, i když nejde jen o cestu pro koně, a dát jezdci zvukové znamení včas, protože dle mé zkušenosti snad čím pomaleji koně předjedete, tím spolehlivě se splaší. Přes všechny potenciální komplikace jsou některé cyklo-úseky v Belgii opravdovou lahůdkou. Je jí například trasa Bruggy-Damme, která vede po úzké rovné a hladké asfaltové cestičce kolem kanálu a kde se na jednom místě můžete vlastnoručně přepravit na druhou stranu kanálu i s kolem (v Bruggách si snadno půjčíte kola pro tuto cestu). Nebo jedna pasáž ve La Foret de Soignes směrem na Waterloo, kde najdete hladkou lesní cestičky s několika protisměrnými zatáčkami za sebou, jejichž průjezd třicítkou je technická lahůdka - není to příliš technicky náročné, ale je to opravdu zábavné. Ale o tom možná někdy příště. Jan Fikáček fikacek(sabaka)inmail.cz .

Screensaver z mých výkladovek

25. 09. 2008 22:15

Screensaver z mých výkladovek Tedy výkladovky jsou fotografie výkladních skříní, kde se míchá to, co je ve výkladu s tím, co je v tomto výkladu odráží. Ostatně, tak vlastně významně začalo moje focení. Bylo to někdy v roce 1998/99, kdy jsem v Brugách vyfotil 1,3 Mpixelovým kompatkem na poloviční rozlišení omylem fotku, které dnes říkám Bružská panna. Opravdu mě tenkrát zaujala. Jedna Američanka o ní řekla, že jsou to Bruggy v kostce: belgické panenky, belgická krajka, belgická architektura a typické belgické počasí - podle baněk je vidět, že jsou Vánoce, a přesto je obloha skoro letní - v Belgii ani v zimě v podstatě není sníh. Kdybych byl trochu průbojný, tak by asi tahle fotka a jí podobné byly vystaveny v rámci akce Brugy 2000 - evropské město kultury. Od té doby jsem si zvykl fotit výklady. Pak se k tomu přidala technika HDR a pár dalších fotografických triků, kterými je možné fotit vlastně neviditelné věci. Poprvé jsem vyzkoušel všechno dohromady v roce 2005 v jednom technickém pokuse, který neměl žádné umělecké ambice a jehož výsledkem byla Gentská panna babylónská. Ta mě po úpravách v počítači naprosto fascinovala a zdá se, že nejen mě, protože je to jedna z mých historicky nejúspěšnějších fotek a zvláštní článek o ní napsal také Ondřej Neff na své DigiNeffu.

Od té doby jsem podobných fotografií nafotil hodně, až to vedlo Eduarda Sabiana Gálffyho, aby z jejich výběru udělal screensaver, který si můžete stáhnout.

Všechny mé fotky

02. 05. 2008 08:41

Tak furt všem ukazuju nějaké své fotky, a pořád jim píšu odkazy, kde se nalézají, až jsem si řek (tedy David mi řek), že by bylo nejlepší, kdybych měl na blogu v kategorii fotky odkaz na všechny své fotky. Ten sem tedy tímto dávám, ale protože těch fotek je dost, a kdo by sem v nich hrabal, že?, tak sem dám i jiný odkaz, tak. Tedy: 1) prakticky všechny mé publikované fotky, ale jsou tu i nedodělky, zkažené experimenty a tak 2) mé líbivé fokty, zejména HDR styl, ale ťuknete si i na stranu 2, 3 atd. 3) dost mých fotek je i tady, ale berte to spíše jako zálohu, je to ale zase přehledné Je sice ještě spousta dalších serverů (asi 15), kde mám fotky, ale tam se to vše jen opakuje. Ale kdyby vám to nestačilo, hoďte si do Google "Jan Fikáček fotky photos" a ono to na vás vypadne. Jinak jsem ochoten po Bruselu rozšiřovat své fotky "zdarma", tedy v podstatě za výrobní náklady. Kvůli mému zaměstnání si nemohu a ani nechci přivydělávat bokem, takže cena je např. 10 Eur za A4 nebo 20 Eur za A3 apod. Co se týče ceny, tak maximální sjednaná cena byla 500 Eur za jednu moji fotky. To jen abyste měli srovnání, že skutečně jde jen o krytí nákladů. Když se sejde dost objednávek (tak deset od nějakého formátu - A4, A3 apod.), nechám to klidně udělat. Kontakt na mě je fikacek(sabaka)inmail.cz .

Que-qui mnemotechnika

26. 02. 2008 22:43

Ti, co se snaží naučit francouzštinu jako já, ví, že jsem se nezbláznil. "Que" [čti ke] znamená "který" a "qui" [čti ki] znamená překvapivě taky který. A jde o to, aby člověk věděl, kdy se tyto "les relatifs" použijí, zejména kdy se použije který z nich. A protože moje mechanická paměť v podstatě neexistuje a jestli mám nějaké zbytky inteligence, pak je to jen proto, že musím furt přemýšlet nad tím, co moje paměť zapomněla. Mám totiž LAHOSIPIKSTP (LAutr HOvno SI Pamatuje I Když Si To Píše). Musím tedy neustále vymýšlet mnemotechnické pomůcky slabomyslné logiky, které jsou pak oslím můstek pro to, abych si zapamatoval něco, co si všichni ostatní pamatují normálně. Jak jsem si tedy poradil s "que" a "qui"? "Jednoduše" přes angličtinu. Na konci slovíčka "qui" je totiž "I", což anglicky znamená "já" a tedy i podmět. Proto se, dle mé chatrné logiky, použije "qui" všude tam, kde podmět ještě není a tím podmětem je jaksi vlastně ono "I" ve slovíčku "qui" - který. Podmětem je tam samo slovíčko "který". Například "Žena, která přišla, je blond." neboli francouzsky "La femme qui arrive est blonde." "Que" se pak použije všude tam, kde podmět už vlastně je, a jaksi "I" ve slově "qui" by bylo druhý,m podmětem navíc. Příkladem budiž: "Žena, kterou vidím, má černé šaty.", tedy : "La femme que je regarde porte une robe noire.". Ça marche, n'est-ce pas? Pokračování dalších mnemotechnik příště. :-)

Technologie výroby Boha

14. 12. 2007 17:00

Technologie výroby Boha je přednáška, která byla poprvé uvedena v roce 1991. Jejím obsahem je analýza syndromu ZPS - Zážitu Prahu Smrti, jímž se proslavil zejména Dr.Moody. Tato přednáška byla později součástí vysokoškolského kurzu s názevm Filosofie virtuální reality na PřF UK v Praze. Nejde vlastně hlavně o filosofickou přednášku, protože obsahem je především analýza fenomenologických "strojů", zde zejména fyziologických, které způsobují ZPS. Je to tedy pohříchu zejména technická přednáška. Tuto přednášku jsem "exhumoval" z minulosti na základě žádosti jistého přednášejícího, který tvrdil, že "Internet je plný odkazů na mé přednášky", ale ty se nikde nenalézají. Tak tady tedy máte další.

(fikacek(sabaka)inmail.cz)

Boží pěvkyně Parkanová, aneb bůh po krk v bahně

14. 06. 2007 22:33

Tak nám zazpívala naše ministryně obrany servilní písničku nezměrného obdivu k Americe. Upřímně řečeno, je mi teď jedno, jestli je pro radar a základnu nebo ne, ale co mě naprosto děsí je úplné vypnutí vlastního úsudku, úplné vypnutí vlastního mozku. Obávám se navíc, že to způsobila její víra v boha. Když k ní přidáme zkorumpovaného Čunka a s komunisty spolupracujícího Kalouska, vypadá to, že bůh na štítě jejich strany je až po krk v bahně. Ve srovnání s textem písně "Dobrý den majore Gagarine" je tato píseň hloupější, méně kulturní a navíc se jí oslavují zbraně, rádoby obranné. Je pravda, že ta původní komunistická varianta má výhodu v tom, že je historická a historie, jak známo, je milosrdná a smývá ty špatné dojmy. Například skanzen obytných bloků v Ostravě-Porubě začíná teď už mít i jistou atmosféru, což jsem si neuměl představit třeba před 20ti lety. Vsadím se ale, že Parkanové verze zmíněné písně vzbudila v době svého vzniku daleko větší odpor (67% Čechů je proti) než "Dobrý den majore Gagarine" ve své době (myslím i skrytý odpor). Vyčítal s Ringo Čechem hloupost a bigotnost tohoto "díla" je dokreslují. Celá věc velice jasně ukazuje, jak je víra v boha v politice nebezpečná. Není třeba ani připomínat inkvizici, křižácké výpravy a svěcení zbraní při světových válkách, abychom to doložili, stačí se zamyslet nad tím, proč Parkanová něco takového udělala. Proč se absolutně vzdala jakéhokoliv vlastního názoru, a dokonce ji ani nezajímal názor občanů této země, což je v této funkci naprosto šokující. Analogií tady může být Bushův myšlenkový postup, když tvrdil, že válku v Iráku začal na pokyn boží (i když jeho bohy spíše byly zbrojařské kruhy, které ho do funkce "proplatily", + ropa). Bohu je třeba věřit a nelze jej zkoumat rozumem, hlásají věřící. V soukromém životě je to snesitelné a je to věc každého, ale v politice je to něco strašného. Parkanová dokonce sama řekla, že tak emočně reagovala na negativní city lidí, v blízkosti jejichž vesnic se má radar stavět. Pomineme tu "drobnost", že by měla pochopit tyto emoce, a v situaci, kdy je většina lidí proti radaru (opět 67%), hájit jejich zájmy. Přinejmenším by ale měla přemýšlet, protože řešení základních otázek této země není možné dělat metodami zamilované šestnáctky. Obávám se, že za Parkanové reakci může její víra v boha, ve které se prostě naučila slepě poslouchat a tak tuto slepou poslušnost jen přenesla na USA, možná i pod dojem toho, že v Bushovi vidí božího posla. Hloupost této reakce je neskutečná. Když se lidé naučí takové úplné poslušnosti, a to ať už poslušnosti bohu, komunismus, Hitlerovi, Maovi nebo svému zisku, přestávají být lidmi a klesají na úroveň tupých zvířat. Parkanová je člověk, který již žije mimo realitu. Chápu, že v dobách reálného socialismu, mohly být pro ni USA symbolem svobody, ale byl to jen symbol, který má s realitou společného tolik, jako má filmový hrdina společného s normálním životem. I kdyby USA byly nejlepší zemí na světě, jako že nejsou, tuto zemi prostě vedou lidé a ti dělají neustále chyby. (Například velmi dobrý manažer udělá cca 50% správných a 50% špatných rozhodnutí.) Stačí ale znát poměrně elementární zákonitosti světa a společnosti, abychom pochopili, že už z pozice nejsilnější země naprosto zákonitě vyplývá zneužívání této síly, že totiž každé dominantní postavení znamená totalitní sklony, degeneraci a nespravedlnost. Copak Parkanová nezažila za komunismu situaci jedné dominující síly? Slepě se oddat jakémukoliv principu, kromě vlastního uvažování a zkušenosti, může jen člověk velmi nesoudný. A ten pak musí přehlížet válku v Iráku, kterou nechtějí už ani voliči v USA a většina amerických politiků. Ten pak taky nemůže mít vlastní osobní zkušenost z jednání s Rusy a Američany, ze které vyplývá, jak se říká, že v podstatě Američané jsou jen umytí Rusové. Člověk či země, kteří mají sílu, nemusí přemýšlet a brát ohledy na jiné. Takový člověk jako Parkanová musí přehlížet i fakt, že v médiích proprané excesy amerických vojáků v Iráku (např. mučení), jsou jen špičkou ledovce, který ukazuje na podstatu jakékoliv válku jako koncentrované nespravedlnosti, agresivity, krve, mučení a smrti. Takový člověk si pak ani nemůže všimnou projevů americké hlouposti z arogance v takové válce: Po asi 6 měsících řekl vrchní velitel amerických vojsk, že si nedovedli představit, jaká to bude specifická situace a jak budou odlišně Iránci reagovat. Omezeností mi to připomíná vznik slova kangaroo, tedy názvu klokana, když do Austrálie poprvé přijeli Britové a ptali se domorodců, jak se jmenuje to skákající zvíře. Domorodci říkali "Nerozumím.", protože angličtině nerozuměli, a toto jejich "Kangaroo." považovali Britové za jméno onoho zvířete, nikoliv za prosté "Nerozumím." Jaká hloupost a namyšlenost to musela z britské strany být, že si mysleli, že angličtina je všude srozumitelná. Když k tomu přidáme tandem Čunek-Kalousek, je jasné, že se nám KDU-ČSL pěkně vybarvila. Jedna hloupá a nepřemýšlející, druhý zkorumpovaný, místo na boha a na svou zemi myslící jen na sebe (jaký to zářný příklad věřícího!), další chce spolupracovat s komunisty. V normální zemi by to znamenala zánik takovéto strany, jenže tuto stranu zachrání stejná slepá poslušnost jejích podporovatelů, jako byla a je slepá poslušnost paní Parkanové. Začínám se bát věřících lidí. Jan Fikáček (fikacek(sabaka)inmail.cz)

Proč je bůh nemorální

09. 06. 2007 08:45

Dneska IMHO zlikvidujeme jedno náboženské klišé. Klišé, jak je určitě všeobecně známo, je všeobecně známé tvrzení, které vypadá jako pravdivé, nicméně je nesmyslné. Tímto klišé je tvrzení, že bůh nám dal svobodnou vůli. Důležité je si všimnout, kdy tohle klišé vyplave napovrch. Je to naprosto typicky tehdy, když je bohu vyčteno, že tento zvěstovatel lásky, nechal a nechává v různých válkách trpět a vyvraždit milióny lidí. Hle, pak se bohu, který má být všemohoucí, omezuje kompetence pro oblasti, kde by se namočil do krve. Tam mají lidé svobodnou vůli. Otázka pak ale zní, proč by pak neměli mít tu svobodnou vůli v případech lásky a soucitu. Jakmile je nějaký problém, bůh alibisticky zvedá ruce a tvrdí, že za to nemůže, a když je někde něco pěkného, okamžitě přispěchá jako posel dobrých zpráv. Nepřipomíná vám to dnešní politiky, jejichž morálka je na velmi nízké úrovni? V podstatě má bůh dvě možnosti a to buď být zodpovědný za vše, a pak je prostě velmi nemorální a vzhledem k současnému charakteru světa se svým profilem spíše blíží zločinci, nebo holt nám ve věcech dobra a zla nechal svobodnou vůli a pak není důvod, proč se jím nějak zvlášť zabývat, protože otázky práva a morálky jsou otázkami vysloveně lidskými a bůh zde nemá kompetenci. Není žádný důvod k dělbě práce v tom smyslu, že lidé mohou za vše špatné a bůh za vše dobré. Nebo o nějakém víte? Ostatně technicky to není možné, protože dobro a zlo jsou spojité nádoby, a když probíhá nějaká akce, pak je jen otázkou, kolik dobra a zla v ní je a obě jsou tam současně. A i kdybychom připustili, že bůh hraje za dobrou a lidi za zlo, což je asi nesmysl, protože jsou snad i dobří lidé, pak je síla boha srovnatelná se sílou lidí, když v konkrétní situaci nad lidmi nedokáže zvítězit. Jsou-li ale síly vyrovnané, netřeba brát boha nijak význačně a vzhlížet k němu, je to pak něco jako dobrý soused a ztrácí jakékoliv absolutní schopnosti, ztrácí svou božskou podstatu. Je to jen někdo řekněme silnější, někdo jako naši či světoví politici a samozřejmě je pak i nedokonalý a oprávněně terčem kritiky. Prostě tenhle naivní pokus vytvořit z dobrých lidských stránek čistý princip boha je hezký, ale mimo realitu. Za Klub nepřátel Boha Jan Fikáček (fikacek(sabaka)inmail.cz)

Výzývám Boha na souboj

06. 06. 2007 22:02

Tak jsem si přečetl tento článek na blogu iDnes a musím říci, že jsem se "dožral". Rozčilují mě všeliké naivní pohádky, kterým věří dospělí, jako je Bůh, reklama (mimochodem se od sebe zas tak neliší), světlé zítřky komunismu a svoboda, demokracie vedoucí k ráji konzumní společnosti. Asi jsem nadšený ničitel ideologií nebo člen Klubu nepřátel pohádek, ale nemůžu jinak. Když člověk přes ideologii nevidí realitu, plácá se v životě jako kapr v bahně. Nebojte se, bůh není můj úhlavní nepřítel. Příště přijde na řadu klidně báječný komunismus nebo Bushova jedině správná cesta. Dnes ale začneme ale u boha. Tak za prvé, všimněte si, že bůh není nic jiného než "2 kila mlhy". Čím urputněji jej někdo hájí, tím snad méně ví, co to vlastně hájí. Skoro bych přísahal na rovnici "přesvědčení + rozum = konstanta". Ne že by věřící nebyli chytří, spíš naopak, ale o to je to strašnější, že jsou témata, a pro život zásadní jako třeba morálka, ke kterým přístup rozumu prostě zakážou, přičemž právě tam je ho nejvíce potřeba. Ostatně jestli je bůh v hlavě člověka součástí jeho identity, pak jej rozum jen neškodně obtéká, protože kdyby na něj úspěšně zaútočil, znamenalo by to sebevraždu. Je to podobné jako s narkomanem: byť je sebechytřejší, stejně nemůže připostit racionálně velmi prostou skutečnost, kterou mu logika zcela průhledně předkládá a to, že droga je svinstvo. Pro víru v boha nepomůže ani argument, že většina špičkovcýh vědců v něj věří. Jistě, byli tak vychováni. Když je dítě od narození očkováno bohem, nemá šanci se bránit a má jen malou šanci se později z tohoto vlivu vymanit. Byli bohem infikování v době, kdy jejich racionální schopnosti byly tak malé, že nemohli rozeznat nebezpečí. Ze strany dospělých mi to přijde dosti nemorální a nepřipadá mi jako úplně nesmyslná myšlenka, že od jakékoliv ideologie (nejen víry v boha), by měly být děti chráněny do svých 18 let, podobně jako je tomu u alkoholu (případně jiných drog v některých zemích). Ale zpět k víře vědcům jako argumentu ve prospěch boha. Většina vědců je z oborů, kde boha nepotřebují, bůh není oblast, ve které jsou experty. Ostatně, když většina civilizovaného světa věří, není víra vědců žádným argumentem. A i kdyby všichni nevěřili a jen vědci věřili, ještě to neznamená, že bůh existuje. Pravda se nedá odhlasovat většinou. Když už se někdo snaží boha definovat, je to zhusta výsledek cucal-prstové metody. Sedne si a řekne, bůh má tyto vlastnosti:..... kdo by se namáhal nějakým argumentováním nebo přemýšlením, že? A když už se vůbec "definuje", je potřeba ho hlavně popsat tak, že je mimo logiku a rozum. To je naučené klišé. Ano, on je totiž bůh, kterého můžete dnes v Česku potkat, náramný zbabělec. Musí mít neustále otevřené dveře k ústupu. Co kdyby se objevil nějaký argument, že! :-) Ale když je takový posera, proč se cpe do našeho života, kde mu hrozí smrtelné nebezpečí? Nemá tady co dělat. A vědom si toho, jakmile se objeví validní argument, vyklízí pozici a mění klidně své vlastnosti a tím ukazujíce, že jeho podstatou je prázdno. Možná váš překvapím, ale jsem vyznavačem Absolutního principu, ale nedoporučuju vyznavačům boha, aby se snažili boha s tímto principem ztotožňovat, protože jejich bůh je proti Absolutnímu principu tak ubohoučký, že je pohádkou pro děti. Skutečně Absolutní princip, jehož pojetí je založeno např. na pracech Kanta, Spinozy, Huma, Hegela je oproti jeho karikatuře = bohu skutečně důsledný. Absolutní je i v tom, že je absolutně nepopsatelný (nejásejte věřící!), absolutně nedosažitelný (třeba i citově), prostě absolutně nedostupný. Kdokoliv o něm cokoliv říká, tak usvědčuje sebe sama z výmyslů. Bible je v tomto smyslu jedno z největších "rouhání", protože se snaží tomuto principu nejvíce přiblížit. Ostatně celá Bible a jakékoliv náboženství uvažování je vlastně pak logicky jen špinění jeho jména. Ono stačí pochopit, že buď má bůh nějaký vztah k našemu světu a pak v něm prostě existuje a bez výjimky tak podléhá racionální analýze a ani jeho zbabělost mu k útěku nepomůže. Je pak tak reálný jako soused od vedle. A i kdyby byl bytostí jiné vyšší civilizace, která třeba stvořila celý náš vesmír, stále je v realitě a podléhá jejím zákonům a není nikterak jen otázkou víry. Nebo není v této realitě a pak o něm nelze říci nic a pak je tedy jen čistým výmyslem v našich hlavách. Je možné na věc jít takto: Jestliže platí předešlý odstavec, pak v každé alespoň jedinou informaci obsahující definici boha, je možné najít rozpor, který dokáže, že takový bůh je nesmysl. Po analýze asi stovku bohů si myslím, že to tak je. A s touto praxí božího zabijáka jej vyzývám na souboj a objednávám např. 3 jeho exempláře pro tento týden. Po zásilce konkrétních bohů od jejich vyznavačů, si je dám k snídani, jako správný bohožrout. Sem s nimi a ať jsou co nejchutnější. :-) Obávám se, že jsou možná tak zbabělí, že ani nedorazí. A jen poznámka: Nechtějte po mě důkaz neexistence boha. "Bůh" je totiž tam amorfní, že se v diskusích jeho zastánců dokáže měnit ze skoročlověka v mlhu a pak za v gumovou hračku, dokáže nás všechny strašně milovat a pak nechá zase pár miliónů povraždit, atd. Prostě chameleon a puberťačka jsou proti němu pevné skály. :-) bohožrout, Jan Fikáček (fikacek(sabaka)inmail.cz)