Je podivné, jak si lidé mohou přivyknout na zvláštnosti a brát je jako obecné pravdy. Za dob "komunismu" (i když správně by se to mělo nazývat za dob socialismu), většině lidí přišla atmosféra tehdejšího režimu standardní a až po jeho pádu bylo jasné, že šlo jednu z možných variant života. Že byla hodně specifická, to se těžko vysvětlovalo člověku, který se v tomto režimu narodil, řekněme v běžné rodině, která proti režimu nebojovala. Člověk byl vlastně jakýmsi psychologickým vězněm této atmosféry. Ti, co rebelovali, pocházeli často z prostředí, která se této atmosféře vymykala a tím prostě viděli ten rozdíl. Člověk by obecně měl zažít více prostředí, aby pochopil, že jsou v nich rozdíly a že ne vše, co se zdá býti neměnné, neměnné je a je to je jedna z možný variant, kterou je, koneckonců možné změnit. Dobrou ilustrací je cestování mezi zeměmi, jako jediný praktický způsob pochopení, že ne vše, co je pro někoho obvyklé, musí být všeobecně platné.

Největší nebezpečí ale plyne z prostředí, které vlastně skoro není možném opustit, a žijeme-li v rozvinutém světě, pak právě z atmosféry, která je tomuto rozvinutému světu společná. My se totiž domníváme na základě uvěznění v určité atmosféře, že je to jedině možná a správná atmosféra, jediný správný styl života. Obvykle ale i základy této naší společnosti, trh a demokracie, vyžadují mít více variant a mít možnost si z nich vybrat. Jenže když žádnou další možnost ani neznáme, je to vlastně proti principům vyspělé civilizace.

Když jsem byl na ostrově Tenerife, docela mě překvapila úvaha jednoho místního bývalého rybáře, který tvrdil, že jeho život, když byl ještě rybářem, byl poměrně ideální, žil spokojeně a vlastně nic nepotřeboval a byl nezávislý. Když pak na tento Kanárský ostrov vtrhl turistický průmysl, celý ostrov mu zabetonoval a jej změnil v někoho, kdo se stará o špinavé ručníky v hotelu. Vůbec nebudu teď rozebírat, který styl života je lepší, i když by mě mohlo napadnout, že styl rybářova života, ovšem doplněný o moderní vymoženosti, by mohl být velmi zajímavý. Ty moderní vymoženosti ale vedly k částečnému zničení jeho romantického života. Přinejmenším z toho vyplývá, že oba styly života mají své plusy a mínusy.

My to vlastně trochu tušíme, že ten náš styl života má své mínusy, ale myslím si, že to bereme jen jako background občas probraný v médiích a uzavřeni v dnešním spěchu a izolování v našem prostředí, nedokážeme to v podstatě pochopit. To bychom museli např. rok pobývat v nějakém prostředí, které by se od toho našeho velmi lišilo. Když nějakou zemí proběhneme jako turisti, je to něco podobného, jako když sledujeme stejné téma v médiích. Prostě kloužeme po povrchu, nemaje čas se zastavit, procítit a promyslet jiný svět. Naše psychologická izolace je hodně způsobena i rychlým tempem našeho současného života.

Automobiloví závodníci dobře vědí, že čím rychleji jedou, tím více se jim zužuje zorné pole před nimi, takže vlastně ztrácejí přehled. Totéž platí například o člověku, který se intenzívně věnuje vědě, podnikání nebo politice. Čím je ta činnost intenzivnější, časově náročnější, tím více se z jich stávají tažní koně s klapkami na očích. Stávají se z nich psychologičtí slepci, právě proto, že se snaží co nejlépe "vidět" jedním směrem. Není to zcela nepodobné fyzikálním dějům okolo černé díry, kde také dochází s z jistého hlediska k velkému zrychlení času a čím více lze získat informací z jednoho směru, tím méně to jde ve směru opačném až v extrému to pak znamená všechny informace z toho prvního a žádné v z toho opačného, tedy v tomto směru je to totální izolace. Celá globalizace je vlastně takový postupný kolaps do ekonomické a psychologické černé díry.

Když se ale vrátím zpět k našemu běžnému světu, je nemožné si nevšimnout, že to, co je pro něj společné, je onen pád do černé díry. Projevuje se to v potřebě neustálého zlepšování a zrychlování. Zatímco před stovkami let bylo normální, že se vlastně životní způsob neměnil, přesněji, měnil tak pomalu, že to spíše vypadalo jako stabilní situace, dnes je psychologickým, sociálním a ekonomickým svatým grálem neustálý pokrok a nejlépe jeho stálé zrychlování. Smutné je, že toto dědictví průmyslové revoluce je společné jako pro komunismus, tak pro konzumní společnost. Dříve totiž náboženství vidělo království nebeské jen na nebi a život pozemský byl trnitou cestou. S rozvojem ekonomiky se ale postupně přenáší království nebeské na zem, do běžného života, a tak se z něj stává konzumní svět, nebo šťastné komunistické zítřky.

Určitě to vidíme pozitivně, že lidé se budou mít stále lépe za svého života, ale nepřijde vám to trošku naivní. Jednou jsem četl v jedné sci-fi představu o budoucí ideální společnosti. Ta představa obsahovala zajímavou myšlenku degenerace lidí, kteří budou žít v takovémto skleníkovém ráji bez zatěžujících situací. Překvapivě to například možná i zhoršuje náš zdravotní stav. jen ilustrace: když jsem se přestěhoval do Belgie, byl jsem zděšen místní hygienickou úrovní, kdy si děti ve školce ruce nemyjí ani před jídlem a všude v domech se chodí v botech atd. Nicméně to vypadá, že populace je méně nemocná. To podporuje nakonec i názor některých českých lékařů, kteří vidí jako zdroj některých např. alergických zdravotních potížích v tom, že lidé žijí v málo zdravotně zatěžujícím prostředí a když se z něj dostanou na hvíli ven, onemocní.

Degenerace dosahování maxima požitků pro jedince se ale projevuje i velice zásadním způsobem. Vymíráme. Můžeme se dívat svrchu na lidi v rozvojových zemích, ale fakt je, že zatímco oni mají populační boom, bílá rasa vymírá v podstatě kdekoliv na světě a "bílé země", které jsem na to populačně dobře (např. USA, Francie), mohou děkovat Hispáncům a Muslimům, že tomu tak je. Nikdo mi nevymluví, že fakt našeho vymírání není způsobem mírou sobectví, zaměření se na sebe v konzumní společnosti, tak krásně ilustrované reklamou, která se vždy zaměřuje jen na spotřebuj jednotlivce, maximálně rodiny. Dnešní singles, kteří maximům svých požitků berou tak vážně, že si nejen nezaloží rodinu, ale "neuvážou" se přece na stálého partnera, jsou toho jasným důkazem.

A protože tento egocentrismus dnešní společnosti není v souladu s hlavní kriteriální funkcí evoluce, která sleduje překvapivě zájem genů, druhu, je tato cesta, sledující především zájem jednotlivce, cestou k vymření. Jsme dinosauři moderní civilizace. Ano, vybudovali jsme něco úžasného a v budoucnu bude tento rozvoj v našich zemích zřejmě dál pokračovat, jen to bude bez nás a naše místo nastoupí rasy a psychologie, které v biologické soutěži porodnosti dnes vyhrávají. A ty také výrazně změní charakter dnešní vyspělé civilizace, něco si z ní vezmou, něco ne.

Když ne my (bílí) ani oni (z rozvojových zemí) přemýšlením, tak snížení úrovně egocentrismu dosáhne slepý "přírodní výběr" cestou populační. Ekonomika je silná, ale bez lidí nemá žádný smysl, takže je evidentní, že biologie má větší síly, i když si to my, oslepeni dnešním ekonomických a technologickým úspěchem, neuvědomujeme.

Dnešní vyspělá konzumní společnost je biologicky neefektivní a mnohdy není efektivní i ekonomicky, což spolu překvapivě souvisí. Máme pocit, že rychleji a lépe to nejde, chyba je ale v tom, že naše do sebestřednosti zahleděné vnímání nevidí možnosti za jeho horizontem. Jen jako ilustrace může působit neefektivita dnešní reklamy. Například na Internetu je tzv. click-rate, tedy poměr kliknutí ne reklamu k počtu jejího zobrazení v úrovni desetin procenta. Tím se jasně ukazuje, že cca 99% reklamy je neefektivní asi jako zbraň hromadného ničení, když jsou už všichni v krytech. Podstata reklamy se tak ukazuje jako obtěžování lidí vlastním zájmem, který oni nesdílejí (jak jinak to nazvat než sobectvím). Samozřejmě něco úplně jiného by bylo, kdyby od těchto zbraní hromadného ničení přešla reklama k šíření informací prostřednictvím zájmu lidí, jenže to už by snad ani nebyla reklama. Nicméně takového působení je daleko efektivnější a účinnější. Reklama v komunitách na Internetu je první nesmělý a vynucený krůček do oblasti, kde je zlatá žíla. Pro její využití by ale musela reklama změnit svou agresivní podobu, čehož není schopna. To souvisí, kromě jiného, a agresivním sebestředným stylem, který je v oblasti podnikání efektivní. Ve své slepotě si ale úspěšní neuvědomují, že mimo tento svět je tenhle přístup zbytečným mrháním sil a akcí, vzbuzující odpor.

Skoro se dnes zdá, že méně síly a více inteligence by dnes prospělo.

(fikacek(sabaka)inmail.cz)

Předcházející: Podvod jménem rekurzívní cesta do nekonečna
Následující: Výzývám Boha na souboj